Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Bůh

Na této stránce uvádím soubor vybraných informací, které mě zaujaly v článku na Wikipedii.

Slovo „bůh“

Slovo bog (bůh) se vyskytuje ve všech slovanských jazycích a odvozuje se od staroindického bhaga, „udílející, dávající“. Od kořene bůh (bog) se pak odvozuje přídavné jméno bohatý (tj. podobný bohu), které ovšem ve staré slovanštině neznamenalo „majetný“, nýbrž „štědrý“. Téhož původu je i slovo zboží, staročeské sbožie. Podobný vztah je i v latině: deus (bůh) se odvozuje od jiného sanskrtského kořene div-, dyu-, „zářit“, ale odvozuje se od něho opět dives, divitiae (bohatství).

Filozofické pohledy na boží existenci

V dějinách myšlení nalezneme nejrůznější, často vzájemně neslučitelné, názory na Boha a bohy.

Jednou možnou pozicí je filozofický teismus. Podle něho je Bůh nejvyšší bytostí, která je příčinou všeho, co existuje. Bůh má atributy spojené jednak s existencí (nekonečnost, nehybnost a dokonalost) a jednak s vůlí (všemohoucnost, vševědoucnost, moudrost, spravedlnost, dobrota).

Slabší verzí filozofického přitakání boží existenci je deismus. Bůh je chápán především jako odpověď na nejzákladnější otázku – proč vůbec existuje svět? Podle deistů Bůh jako První hybatel svět vytvořil, ale již do jeho vývoje nezasahuje.

Odlišným filozofickým postojem k otázce boží existence je agnosticismus. Ten má za to, že existence či neexistence Boha či bohů je neprokazatelná a zároveň i nevyvratitelná. V této otázce tedy my lidé nemůžeme mít nikdy dostatečnou jistotu.

A konečně na opačném pólu se nachází filozofický ateismus tvrdící, že žádný bůh neexistuje. Filozofický ateismus považuje bohy za lidský vynález, jehož reálný základ může být například v psychologickém mechanismu projekce (Ludwig Feuerbach, Sigmund Freud) anebo v přání vládnoucích vrstev udržet ovládané na uzdě nadpřirozeným „strašákem“ (Karl Marx).

Existují však i náboženské systémy, které existenci bohů nepřipouštějí nebo se jí nezabývají (např. théravádový buddhismus, který tvrdí, že o existenci čehokoliv není možné cokoliv říci).

Argumenty pro existenci Boha

Filozofické argumenty (tzv. důkazy) pro boží existenci byly jako součást přirozené teologie a teodiceje vytvořeny scholastickými filozofy, přičemž hlavní vklad přinesli Anselm z Canterbury a Tomáš Akvinský.

  • Ontologický důkaz tvrdí, že Bůh existuje nutně či samotnou definicí boha, tj. boží existence je přímým důsledkem vlastností boží přirozenosti.
  • Kosmologický důkaz říká, že existence vesmíru je kontingentní skutečností závislou na existenci Boha.
  • Teleologický důkaz tvrdí, že struktura a různé vlastnosti vesmíru, např. pozorovaná vysoká míra jeho komplexity závisející na přesném nastavení fyzikálních konstant, vyžaduje Boha, který vesmír takto navrhl či zamýšlel.
  • Mravní důkaz zakládá boží existenci na prosté existenci konceptu dobra a zla.

Další argumenty pro existenci Boha, již nepocházející ze scholastické tradice a nemající charakter filozofického důkazu, jsou argument zkušeností (= Bůh existuje, protože jsem pocítil jeho působení na vlastní kůži - viz např. moje svědectví) a tzv. Pascalova sázka, podle níž je životní strategie orientovaná na Boha výhodnější, jelikož věřící získá víc než ateista, pokud měl pravdu a Bůh opravdu existuje, a ztratí stejně tolik jako ateista, pokud žádný Bůh není.

 

Komentáře (0)

Žádné komentáře. Buďte první :-)

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2017   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)