Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Křesťanství versus reinkarnace

8.6.2017

Zajímavé téma, ke kterému mě přivedl nedávný kontakt s jedním neznámým člověkem. Docela jsme se Sárinkou pospíchali městem, když jsem na lavičce z dálky zaregistroval sedícího člověka. Měl vystříhanou hlavu do hola s malým copánkem vzadu a nějaké to kilo navíc. Když jsem ho uviděl, říkal jsem si pro sebe – kdyby měl oranžový hábit, je to hinduista jak vyšitý. Procházíme kolem lavičky, když pán vyskočí ke mně a nabízí mi letáček se slovy: „Pane, toto teď lidi hodně zajímá, vemte si letáček.“ Rychlým pohledem jsem přejel letáček s výrazným nápisem „Reinkarnace“ a už jsem ho automaticky odmítal se slovy: „Víte, já jsem křesťan a na tyto věci nevěřím. Já věřím v Boha a jeho syna, Ježíše Krista.“

„Víte, ale reinkarnace není nic proti křesťanství“, dozvěděl jsem se první informaci. Prohodili jsme pár vět (asi v tom smyslu, že oba věříme v Boha a že Ježíš dělal veliké věci) a proběhla další informace, která mě zaujala: „Ale my taky dodržujeme desatero.“ Bohužel, byl jsem v časovém presu a musel jsem se s dotyčným rychle rozloučit, takže jsme si jen neurčitě řekli, že se někdy můžeme potkat a podiskutovat více.

Proč mám vlastně s něčím jako je reinkarnace (tj. převtělování) problém? Sám jsem se o toto téma nikdy podrobněji nezajímal, takže jsem se podíval na tradiční zdroj – Wikipedii. Ta mi potvrdila, že i podrobnější pohled je v zásadě takový, jaký je obecně rozšířen mezi lidmi. Mimochodem, zrovna včera jsem jel autobusem a poslouchal jsem, že jedna paní měla od někoho výklad, že byla někdy v minulém životě mravencem :-).

Takže, jen ve zkratce uvedu pohledy dvou hlavních náboženství, které tento princip prezentují: Reinkarnace je centrálním principem indických náboženství. Podle hinduistického pohledu je každá osoba nesmrtelné „já“ (átman), které se po smrti těla převtělí do nově narozené bytosti. Do jaké podoby se člověk převtělí, závisí na jeho minulých činech (karma). To se může odehrát na tomto světě, v lidské či zvířecí podobě, nebo v nebeských či pekelných světech. Z budhistického pohledu platí, že čím větší zásluhy (neboli akumulace dobrých skutků) se během nekonečného toku reinkarnace mysli nashromáždí, tím ve vyšší sféře se nová bytost zrodí. Proto je smyslem buddhistického učení vymanit se z tohoto nekončícího koloběhu iluzorních zrození.

A co na toto téma říká Bible? Tak především, v Bibli nenajdeme žádnou zmínku o tom, že po tělesné smrti následuje nové narození do fyzického těla (ať už lidského nebo jiného). Bible mluví o vzkříšení, které čeká na ty, kteří uvěří během pozemského života. Po smrti dojde k zániku fyzického těla, ale duše člověka zůstává žít dál. A tato duše si stále drží svoji identitu, jak můžeme vidět v zajímavém úseku, nazvaném Proměnění na hoře:

Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Mt 17,1-4

Z této scény je vidět, že pro Petra byla přítomnost Mojžíše a Elijáše, kteří v tu dobu už byli fyzicky stovky let mrtví, tak reálná, že jim chtěl začít stavět příbytky. A Ježíš s nimi dokonce mluvil, z Bible se ale nedovídáme, o čem.

Bible také říká, že po smrti přijde soud a člověk bude souzen za to, jak prožil svůj život. A podle toho také jeho duše skončí v nebi (u Boha) nebo v pekle. Pojďme se podívat ještě na jeden delší úsek, totiž Podobenství o boháči a Lazarovi:

Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘ Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘ L 16,19-26

Bible učí o tom, že člověk se musí narodit znovu, pokud chce spatřit království Boží. Ježíš o tom vyprávěl podrobně s Nikodémem (J 3). Toto narození ale může člověk prožít už za svého pozemského života, v jednom fyzickém těle, které mu bylo dáno. A osobně mám za to, že ti, kteří se takto narodí (je psáno z vody a z Ducha), obdrží od Boha třetí složku identity – totiž ducha. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? 1K 3,16

Další biblický pohled říká, že duše člověka musí být spasena a že jediným spasitelem je Ježíš Kristus – prostředník mezi Bohem a lidmi. Lze si však toto spasení nějak zasloužit? Ne, ať se budeme snažit jakkoliv, ze sebelepších skutků spása nepřijde. A to ani z dodržování desatera, které onen člověk zmínil. Můžeš dodržovat desatero, ale přesto zůstat duchovně mrtvý.

Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Ef 2,9 Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná. Ga 2,21

Závěrem stojí za povšimnutí, že Bůh když tvořil, tak stvořil všechny rostliny, zvířecí druhy i člověka zvlášť (v tomto pořadí, každý v jiný den). Člověku dal potom právo panovat nade vším. Těžko z tohoto pohledu uvažovat o tom, že by jednotlivé formy existence byly mezi sebou záměnné nebo dokonce prostupné v různých směrech, jako to učí hinduismus.

A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. Gn 1,28-30

Chtěl jsem jen na pár příkladech ukázat, proč mám s něčím jako je reinkarnace problém a proč jsem přesvědčený o tom, že reinkarnace opravdu není kompatibilní s křesťanstvím, ačkoliv to někdo může tvrdit. Ale to všechno je jen pozvánka k tomu, abyste sami zkoumali, jak to v Bibli skutečně je. Protože každý budeme stát před Bohem sám za sebe. Milovaní, buďte obezřetní!

 

Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě. 1J 4,1-4

 

Komentáře (0)

Žádné komentáře. Buďte první :-)

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

« seznam článků  na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2017   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)