Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Modlářství ve městě

1.9.2017

Už to budou dva roky, co jsme se přestěhovali do jiného města. Když jsem šel na jednu z prvních procházek městem, zaujalo mě, kolik různých náboženských symbolů jsem po cestě viděl. Některé z nich jsem si pro ilustraci vyfotil; najdete je na konci článku. Možná si řeknete, že nejsem první - vždyť apoštol Pavel, když přišel do Atén, měl z toho města podobný pocit: „Zatím na ně Pavel v Athénách čekal; když shledal, kolik modlářství je v tom městě, velmi ho to znepokojovalo.“ (Sk 17,16).

Jednu z prvních zmínek týkající se modlářství najdeme ve druhé knize Mojžíšově:

„Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit…“ (Ex 20,4-5)

Bůh zde dává svému lidu jasný příkaz, že nemá vytvářet jakékoliv napodobeniny toho, jak by mohl Bůh vypadat. Jak víme z Písma, tak Boha nikdy nikdo neviděl (1Tm 6,16, J 1,18) a je tedy zbytečné se i o Jeho zpodobení snažit. Jak říká Písmo, není podoben člověku, zvířatům ani ničemu, co najdeme na této zemi.

A jak to v Bibli často bývá, hned o několik kapitol dále máme zdokumentováno jedno z přestoupení tohoto přikázání. Poté, co se Mojžíš dlouho nevracel z hory Sínaj, udělali si Izraelci vlastního boha v podobě zlatého býka: „On je od nich vzal, připravil formu a odlil z toho sochu býčka. A oni řekli: ‚To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.‘“ (Ex 32,4).

Boží reakci na toto jednání si můžete přečíst v dalších verších Bible. U proroka Nehemjáše je pak zaznamenáno vyznání Izraelců, když činili pokání a vyznávali hříchy svých otců: „Dokonce si odlili sochu býčka a řekli: ‚To je tvůj bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Dopustili se strašného rouhání.“ (Neh 9,18).

Někdo může namítnout, že některá zpodobení nevyjadřují Boha, ale nějaký významný symbol daného náboženství - např. soška Budhy. Upřímně, netuším, na jaké pozici je v buddhismu Buddha jako takový. Zda ho uctívají jako svého významného učitele nebo mu připisují i nějaké božské atributy. Protože ale nectí Ježíše jako svého zachránce, tak je to vlastně jedno (pokusím se vysvětlit v dalším odstavci). Každé náboženství se, konec konců, chce nějakým způsobem odlišit od ostatních – ať už stylem oblékání, obřady, symboly apod.

Mám za to, že výstraha ohledně modlářství byla určena primárně Božímu lidu – tedy těm, kteří s Bohem chodili a snažili se chodit po Jeho cestách. Nebezpečí modlářství tkví v tom, že srdce člověka začne spoléhat na něco, co je vytvořené lidskýma rukama – ze dřeva, stříbra, zlata, … místo na neviditelného Boha. Pro některé možná divná představa, ale jak se z Písma ukazuje několikrát, bylo to pokušení dost časté a i Izraelci sami se nechávali strhnout k uctívání výtvorů lidských rukou.

Podstatu modlářství mohou naplňovat i jiné náboženské symboly, i když nemusí jít přímo o zobrazení konkrétní podoby. Podívejme se do Nového zákona, kde v knize Skutků v kapitole 19 čteme, že v Athénách se živili výrobou napodobenin Artemidina chrámu. V celé kapitole můžeme vidět, jakou měla Artemis – Řeky uctívaná bohyně – na lidi a dění ve městě vliv. Pavlovi se tento druh podnikání nelíbil a kázal proti nim, což se samozřejmě setkalo s patřičným odporem.

Podobnými symboly se i dnes pyšní mnoho „křesťanských“ obchodů. Ve výlohách takových obchodů najdete nepřeberné množství sošek a obrazů Marie, Ježíše, růženců a dalších náboženských symbolů. Včetně jednoho – pro mě osobně zvlášť ohavného symbolu – tzv. Pražského jezulátka. Malý „Ježíšek“ oblečený v drahých šatech, ověšený zlatými řetězy, se zlatým jablkem v ruce a pompézní korunou na hlavě. Je toto zobrazení scény z Písma? Ježíš se přece narodil v Betlémě na seně, mezi dobytkem, chudým rodičům (alespoň taková je moje představa). Nechci zjišťovat, jak tento symbol vznikl a vlastně netuším, k čemu slouží dodnes - jestli se mu lidé klanějí a hledají u něj pomoc, nevím (tedy zřejmě ano). Pokud ne, pak je otázka, proč takové sošky vůbec dělat.

K tomuto tématu přidám ještě jedno osobní svědectví, které jsem nikde nesdílel, ale moje žena ví, že je pravdivé. Před časem jsme pořídili na Vysočině chalupu, kde jsem také po cca 3 letech uvěřil v Boha – přímo tam jsem prožil Boží dotyk, který změnil můj život. A asi půl roku po mém obrácení mi Bůh ukázal na sochu, která do té doby nerušeně stála za sklem v okenním výklenku. Byla to cca 60 cm vysoká soška Marie. A od té doby jsem s ní měl problém. Praktická vsuvka – pokud čtete tento článek, bratři katolíci, prosím, přeskočte ve čtení na další odstavec ;-).

Problém jsem vyřešil nakonec tak, že – věřím, že na základě Božího vedení – jsem sošku jednoho dne vzal do igelitové tašky a na cestě kolem popelnic jsem ji rozdupal na prach a vyhodil. A od té doby jsem měl pokoj. Pravda, při další „čistce“ jsem se ještě zbavil dvou křížů s Ježíšem z fosforu, k velké nelibosti mojí ženy. Kupodivu, její hlavní námitka nebyla ta, že nemám úctu k Ježíši, ale že to mělo velkou cenu a mohlo se to prodat :-). No, kdo ví, skutečnou pravdu se asi dozvím až v nebi. Pro mě je Ježíš Bůh a v Písmu je psáno, že si Boha nemáme ničím zpodobňovat. Natož člověka. Proto to nedělám a ani nechci takové věci mít doma.

O stavění soch a pomníků najdeme v Písmu taky několik zmínek – např. když se čtyři izraelští jinoši odmítli poklonit zlaté soše (Da 3,1-30) a skončili v ohnivé peci. Zmiňuje je i Ježíš, když kárá farizeje za jejich nepravosti (Mt 23,29-30, L 11,47-48) a poslední zmínku v rámci Nového zákona najdeme v knize Zjevení, kde se píše o stavění sochy šelmě (Zj 13,14-15, Zj 14,9).

Jak říká jedno lidské přísloví – všechna sláva polní tráva. Žádný člověk nebude žít na Zemi věčně, a to ani v paměti lidí. Stačí nahlédnout do nedávné historie, kdy se největším vrahům v dějinách lidstva stavěly sochy – Lenin, Stalin, Hitler, Gottwald, … Uběhlo pár let a sochy se zase rychle odstraňovaly a po pár desítkách let zbydou snad jen nějaké záznamy v učebnicích.

A tak, milovaní, nedejte se strhnout k uctívání nikoho jiného než Hospodina, našeho Boha, a vzdávejte mu chválu. Zapomeňte na výtvory lidských rukou, nejsou k ničemu a nic nám neprospějí. Jestliže se Ježíš mohl chodit modlit na Olivovou horu bez kříže a bez obrázku své matky - a Bůh ho vyslyšel - mějme stejnou naději i my! Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen. 1Tm 1,17

 

Modlářství ve městě #1 Modlářství ve městě #2 Modlářství ve městě #3 Modlářství ve městě #4 Modlářství ve městě #5 Modlářství ve městě #6 Modlářství ve městě #7

 

Komentáře (0)

Žádné komentáře. Buďte první :-)

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

« seznam článků  na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2017   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)