Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Nečetl jsem Mein Kampf

13.7.2015

Nedávno jsem se při jednom rozhovoru – už ani nevím proč – dostal k tématu Hitlerovy knihy Mein Kampf (Můj boj), kterou vydal v letech 1925 až 1926 a která je pokládána za jeho stěžejní dílo. Vyslechl jsem názor, že tato kniha není v ničem závadná a že se jedná vlastně o docela neškodné dílo. Tento názor jsem ale nějak vnitřně nemohl přijmout. První myšlenka, která mě v této souvislosti napadla byla, proč když se jedná o v celku neškodnou knihu, byl v několika státech přijat zákaz jejího znovuvydávání (Česká republika k nim nepatří). Už tuto skutečnost pokládám za varovný signál, že s knihou není něco v pořádku.

Protože si myslím, že osobní zkušenost je nenahraditelná a je nejlepší se přesvědčit na vlastní oči, rozhodl jsem se alespoň část knihy si přečíst. Po chvilce hledání jsem na internetu našel stránku, kde jsou k dispozici vybrané ukázky.

Kdybych měl komentovat to, co jsem přečetl, tak se jedná o dílo člověka, který je přesvědčen o nadřazenosti určité skupiny lidí (zde prezentovaná jako tzv. arijská rasa) nad ostatními lidmi. Tento názor je pak posilován nenávistí vůči třetí, nejpodřadnější skupině lidí, kterými jsou v tomto případě Židé. To vše je prezentováno pod lživou zástěrkou, že se jedná o Boží plán.

Z pohledu křesťana mě uráží to, že se zde autor ohání křesťanskými hodnotami, ovšem vytrženými z kontextu. Argumentuje tak tím, že Ježíš vyhnal bičem z chrámu Židy, ale už taktně zamlčuje, že to nebylo za účelem rasové nesnášenlivosti nebo že by je chtěl zabít. Nezmiňuje skutečnost, že sám Ježíš byl židovského původu a je v Bibli označen jako „král Židů“ (Mt 27,37). Ježíšovo druhé největší přikázání, „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Mt 22,39), v tomto díle samozřejmě taky nenajdete.

Co je pro mě ale důležitější než text knihy samotné je, jaké „ovoce“ se za touto knihou skrývá. Jinými slovy, jak se projevilo její praktické uplatňování v životech lidí. Následování myšlenek této knihy vyústilo v tzv. „konečné řešení židovské otázky“ a dalo za vznik do té doby neznámému pojmu – holokaust.

Holokaust byla nacistická politika systematického, státem provozovaného pronásledování a hromadného vyvražďování osob židovské národnosti. V širším smyslu je někdy slovem holokaust označován i celý nacistický perzekuční systém věznic, káznic a táborů jako celek, respektive nacistická perzekuce všech etnických, náboženských a politických skupin. Tj.: Romů, Poláků, občanů Sovětského svazu, tělesně či mentálně postižených, politických odpůrců (zejména komunistů a sociálních demokratů), homosexuálů a Svědků Jehovových. V rámci genocidy namířené na židovské etnikum bylo vyvražděno kolem 6 milionů Židů. Pokud pod pojmem holokaust chápeme nacistickou perzekuci jako celek, hovoříme o počtu obětí holokaustu mezi 11 až 17 miliony lidí. (zdroj: Wikipedie)

Co se pod pojmem „konečné řešení židovské otázky“ skrývá si můžete přečíst např. na serveru holocaust.cz, který je kromě databáze obětí plný příběhů lidí, kterým tato kniha změnila život. Jeden z příběhů, konkrétně pana Tomana Broda jsem si přečetl, ale upozorňuji, že to není veselé čtení. Snad postačí, když zde budu citovat ukázku, při které i mně tekly z očí slzy:

Když jsme toho dne jeli kolem krematoria, z té rampy zrovna odcházely do krematorií ženy s dětmi. Šly volně, některé ženy nesly děti v náručí, některé je vedly za ruku a šly opravdu jako na procházku, jako by šly na výlet. Nějaký starší esesák je doprovázel a vše probíhalo v naprostém klidu. Já jsem stál vedle kápa, který byl říšský Němec, a viděl jsem, jak mu tečou z očí slzy a jak si šeptá: Solche schöne Frauen, solche schöne Kinder. [Takové krásné ženy, takové krásné děti.] Tehdy jsem si myslel, že to je prostě obyčej, takhle to musí být. My jsme skutečně byli citově strašně vyprahlí. Ta scéna mne dnes budí ve snu, ale v té době ve mně tuto hrůzu nevzbudila.
Lékařské pokusy na dětech v koncentračním táboře

Lékařské pokusy na dětech v koncentračním táboře

Jestli máte ve svém okolí malé děti, ať vlastní nebo nevlastní, tak si asi dovedete představit, o jaké zvěrstvo (snad mi to zvěř odpustí) na lidech se jednalo.

A tak bych chtěl zakončit „studium“ této knižní výstrahy lidstvu dvěma výzvami:

  • jestli sympatizujete s myšlenkami této knihy, měli byste si do důsledku uvědomit, s čím vším vlastně souhlasíte. Tato kniha – ač možná skrytě a pod falešnou záminkou Boha – operuje s takovými pojmy jako masové vyhlazování, rasové čistky, vyvražďování rodin, včetně malých dětí a to v zájmu jakési „vyšší arijské rasy“ (největším paradoxem je, že nic takového reálně neexistuje)
  • pokud jste dosud nečetli Mein Kampf jako já, buďte v klidu a ani se o to nesnažte. Už z ukázek je jasné, že o nic nepřijdete…

 

Běda těm, kteří říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! Iz 5,20

 

Komentáře (0)

Žádné komentáře. Buďte první :-)

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

« seznam článků  na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2023   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)