Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Nečetl jsem Vytržení

2.10.2017

Není to tak dávno, co jsem sepsal svůj pohled na nejslavnější Hitlerovu knihu. Tehdy jsem se, mimo jiné, zamýšlel nad ovocem, které celá tato kniha a její poselství ve světě vypůsobily. Dnes bych se chtěl podívat na knihu ze zcela opačného spektra lidství, ale spojovacím článkem bude opět ovoce. Abych byl konkrétní, řeč je o knize Sergeje Miháľa s názvem Vytržení [1].

Úvodem

Proč zrovna tato kniha? Zmíním pár důvodů, proč stojí za to (pro mě osobně) se knihou zabývat.

  • v poslední době je jí (zřejmě nejen) v letničních církvích věnován neobvyklý prostor a publicita. Snad je to i tím, že na toto téma tolik knih nevychází
  • reakce na knihu jsou obecně velmi různorodé, od těch jednoznačně pozitivních až po vyloženě odmítavé
  • mám za to, že tato kniha přináší určité konkrétní proroctví a církev by měla přinášená proroctví rozsuzovat

Pro mě asi největší motivací je bod třetí, kterým zároveň odmítám případnou kritiku, že bych chtěl jakýmkoliv způsobem soudit (posuzovat) autora této knihy, kterého osobně ani neznám. Opravdu, toto není, nebylo a nebude mým cílem.

Jak jsem už nastínil v úvodu, nechci se (primárně) vyjadřovat ani k obsahu knihy samotné, protože k tomu už bylo sepsáno mnohé a myslím si, že v lepší kvalitě, než jakou bych byl schopen poskytnout já (na konci článku najdete odkazy na zdroje, ke kterým jsem se v „kauze Vytržení“ dostal).

Já sám jsem se poprvé o knize dozvěděl někdy v květnu tohoto roku. Zaznamenal jsem informaci, že den 23. září 2017 je stanoven jako nějaký významný den, kdy bude výjimečné znamení na nebi. Zároveň ale den byl popisován jako den možného vytržení církve, tedy něco, na co bychom měli být jako křesťané připraveni (a to bez ohledu na datum v kalendáři). Následně jsem shlédl video [2], které autor v souladu s knihou prezentuje na internetu.

Tato nejednoznačnost v interpretaci významu daného dne bohužel stále přetrvává (což nemusí být autorova chyba). Dnes už píšu tento článek s vědomím, že tento den už nastal, ovšem s nevědomím toho, že by se událo něco mimořádného, co by stálo za zmínku. Následující úvahy se ale týkají celého období – v knize totiž nejde pouze o toto datum, ale je vymezeno období, kdy od tohoto data do roku 2024 má dojít k vytržení církve.

Ovoce první

Pojďme na slíbené ovoce prvního druhu, které jsem si sám vyzkoušel „na vlastní kůži“. Někdy v průběhu července jsem se ženou řešil jedno docela důležité rodinné téma. Večer jsme si povídali na to téma, zvažovali varianty, pro a proti. Po nějaké době žena prohlásila: „A nenecháme to až na říjen? Co kdyby v září…“. Už nevím, jestli tehdy tu úvahu dokončila, ale bylo mi samozřejmě jasné, na co naráží a taky jsem si uvědomil, jak moc ji toto proroctví (nazývejme to tak) ovlivnilo. A ovlivňovalo i v dalších dnech, kdy už jsme brali věci více s nadhledem, ale v člověku stejně někde v skrytu zůstává to nepatrné „ale“.

Já sám jsem se přistihl v dalších dnech, že jsem na okamžik měl myšlenky, jaké mohli mít lidé už za dob první církve. Totiž, že s očekáváním blízkého druhého příchodu Ježíše Krista přestávali pracovat, protože ztráceli smysl svého jednání. Posuďte sami, co byste dělali nebo nedělali, kdybyste věděli, že si pro Vás Ježíš přijde příští týden. Má v tu chvíli smysl natírat plot na zahradě? Sázet stromy nebo kytky? Jít do zaměstnání? Přesně tak jsem uvažoval s ohledem na stanovené datum. Ale musel jsem ty myšlenky odmítnout a dál se věnovat své práci, protože to je to, co věřím, že po nás Bůh chce, dokud si pro nás nepřijde.

Proto jakékoliv stanovené časové období, ke kterému se budeme byť jen v nějakých náznacích upínat, není ku prospěchu a bývá doménou spíše okultních praktik (sami můžete posoudit, kolik avizovaných „konců světa“ už jste přežili). Považuji za velkou Boží moudrost to, že nikde v Bibli nenajdeme, kdy den konce světa reálně nastane (neřeším teď různé fáze jako vytržení, soužení, zánik). Můžeme namítnout, že jsou tam stanoveny určité náznaky, které nám mohou pomoci se zorientovat. Ano, ale to nemění nic na faktu, že neznáme dne ani hodiny (Mt 24,36-44) a je to tak dobře.

Velice pochybuji i o tom, že by to Bůh chtěl skrze nějakého bratra lidem zjevit (ty důvody jsem nastínil výše). A přiznám se, že ani moc nerozumím tomu, když křesťané vymezují nějaké časové rámce. Konkrétně mám na mysli informaci, že vytržení církve nastane velmi brzy, a to maximálně do sedmi let. Vidím jedinou spolehlivou a biblickou metodu, jak toto proroctví rozsoudit, totiž počkat si, až ta doba uplyne (Dt 18,21-22).

Ovoce druhé

Druhé ovoce, které z celé „kauzy Vytržení“ vnímám, jsem vlastně naznačil už v úvodních motivačních bodech a to je rozdělení. A nemusí jít jen o čtenáře, protože propagace se děje formou videí, prezentací, kázání v církvích a tak zasahuje celé křesťanské obecenství. Nepamatuju si, že bych se za svého (nedlouhého) křesťanského života setkal s knihou, která by vyvolala tak rozporuplné reakce. Důvodů může být celá řada a já je nechci rozebírat. Pro mě je to ale jakýsi vztyčený ukazováček, který říká „pozor“.

Vím, že nežijeme v ideálním světě a každý vnímáme i věci z Božího ducha skrze naši tělesnost. Ale přesto si myslím, že ovoce křesťanské knihy celkově by mělo odrážet ovoce Ducha svatého. Tedy operujeme s pojmy jako jednota, pokoj, láska, radost… (Ga 5,22-23). Z celé této kauzy, bohužel, vnímám spíše opak.

Ovoce třetí

Třetí ovoce, které u mě osobně kniha vypůsobila, vnímám jednoznačně pozitivně. Vedla mě k tomu, že jsem dostal větší chuť vše zkoumat z pohledu Písma. Celé téma eschatologie (jak já nemám rád ty náboženské termíny) je možná jednou z nejméně chápaných věcí v Písmu a jak jsem zjistil, ani dlouholetí křesťané se nesejdou na jednotném výkladu.

Nechci být pesimista, ale nemyslím si, že by další knihy na toto téma přinesly výrazné zlepšení situace. Každý autor vnímá Boží slovo svým způsobem (což je přirozené) a předkládá tak svůj pohled. Zvláště pokud se do těchto pohledů přidá ještě interpretace knihy Zjevení, je počet možných výkladů v podstatě neomezený.

Proto jsem se při svém krátkém studiu zaměřil primárně na evangelia a Ježíšovy výroky, protože tam vnímám možnost dezinterpretace jako nejnižší. Ale i přesto si myslím, že nám v těchto věcech zůstává a zůstane mnohé skryto.

Ovoce čtvrté

Původně, když jsem o článku přemýšlel, měly být ovoce tři :-). Ale na základě aktuálních událostí, totiž včerejšího kázání, přidám ještě jedno, o kterém jsem původně neuvažoval. V rámci kázání byl okrajově termín 23. září opět zmíněn. Jedním z aspektů byla vděčnost, protože se můžeme více zamýšlet nad tím, jestli jsme jako křesťané připraveni. Druhá zmínka byla o lidech, kteří tomu, že se v tento den stane něco mimořádného, uvěřili a věřili s takovým přesvědčením, že budou zklamáni, že se nic nestalo. Nevzpomenu si už na přesné znění, ale význam byl ten, že možná bude několik lidí, kteří si řeknou: „Tak já jsem na to čekal a nic se nestalo. Už ničemu nevěřím, dejte mi s těmi proroctvími pokoj.“

A já nevím, na kolik se tato úvaha potkává s realitou – jestli takoví lidé opravdu jsou (dovedu si to ovšem představit a dokonce jsem dnes našel na internetu komentář, který to dokazuje – posuďte sami [5]). Pokud by tomu tak bylo, tak přesně takto vnímám ovoce falešného proroctví – totiž, že jeho výsledkem je nedůvěra Bohu, oslabení víry a v nejkrajnějším případě odpadnutí od Boha.

Jsem přesvědčený, že pravé proroctví má vypůsobit v lidech přesný opak – vděčnost za to, že Bůh něco předem vyhlásil a potom naplnil. Bázeň před tím, že věci se nedějí jen tak mimovolně, ale jsou v Boží režii.

Závěr

Jaký učinit ze všeho závěr? Pro mě osobně ten, že se do čtení knihy nebudu pouštět. Nepovažuji to za dobrou investici a zatím si vystačím s Biblí. Přečtení knihy Vytržení, ani účast na stejnojmenné konferenci, nemají na naše spasení vliv (jak krásně poznamenal jeden můj bratr, kterého si velice vážím). Na druhou stranu volám, spolu se Sergejem, a věřím, že se další, kdo slyší proroctví Knihy s velkým „K“, přidají: „Přijď, Pane Ježíši“. Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši! Zj 22,20

 

Odkazy a komentáře

[1] „Oficiální" stránky knihy Sergej Miháľ: Vytržení

[2] Video na YouTube: Sergej Miháľ a Pavel Bubík - Znamenia na nebi

[3] Recenze od Michaela Bubana + jeho omluva a dodatek

[4] Diskuse na sociální síti Facebook

[5] „Bůh vám všem žehnej. Jsem znovuzrozená teprva 2,5 roku a kvůli falešnému učení pana Mihála jsem skoro odpadla od Boha. To že se vytržení nekonalo mne moc zranilo, a že se nedělo vůbec nic. Pan Mihál nechť se kaje. Pán Ježíš mne postavil zpět na nohy, ale jsem z toho úplně zničená, protože jsem tomu fakt věřila a rozhlašovala jsem to všude. Já už se kala. Žel má to dopad i v práci, dostanu asi výpověď od zaměstnavatele – no ponesu asi trest. Boha moc miluji a toto byla pro mne ale smrtelně nebezpečná zkušenost. Díky Bohu, že jsem u něj zpět. Nějak začínám vážně přemýšlet, zda je vůbec biblické nějaké vytržení před soužením(?). Máte pro mne radu jako pro křesťanské mimino? Děkuji a pokoj našeho Pána s námi všemi.“

 

Komentáře (0)

Žádné komentáře. Buďte první :-)

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

« seznam článků  na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2018   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)