Zamyšlení nad duchovními dary

14.4.2016 2 komentáře

Včera jsem se zúčastnil křesťanské přednášky na téma „Kam míří náš svět“. Kromě jiného zazněla na přednášce oprávněná kritika Evropské unie, jejíž některá rozhodnutí a směrnice evidentně směřují k záhubě lidstva (propotratová politika, tolerance homosexuálního chování, sexuální výchova dětí od útlého věku apod). Osobně jsem si vzal ponaučení, že je potřeba být na tyto věci vnímavější a nepřijímat nekriticky vše, co se kolem nás děje.

K druhé myšlenkové odbočce mě vede ostrá kritika, která zazněla na adresu tzv. letničního hnutí. Doslova bylo prezentováno, že letniční hnutí = 600 000 000 lidí svedených ďáblem. No, pro mě je to docela silné tvrzení, zejména proto, že mám Boží bázeň před vyhlašováním podobných soudů. Znám osobně lidi, kteří uvěřili v Boha, byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista, byli pokřtěni Duchem svatým a nyní jsou v denominacích, které se k tomuto směru hlásí. Nadto si myslím, že členství v církvi je dnes silně přeceňovaný akt, který nelze vlastně biblicky spolehlivě uchopit. Ale ani toto téma nechci dnes rozebírat.

Po přednášce jsem se přednášejícího zeptal, jestli věří v dar mluvení jazyky. Jednoduchá otázka, na kterou jsem dostal jednoduchou odpověď – nevěří, že by i dnes křesťané mohli mluvit v jazycích. Jedním z argumentů bylo, že to bylo dříve, že už dnes takové dary nejsou. Z kontextu předchozího odstavce jsem tak nějak vnímal, že dar mluvení jazyky považuje spíše za projev ďáblova působení a tím pádem s křesťanstvím neslučitelný. Mimo jiné jsem dostal radu, abych si dobře přečetl 14. kapitolu listu Korintským.

Dobrá, pojďme se tedy podívat, co nám říká Bible, a začneme zmíněným listem Korintským (a protože jsem se ptal konkrétně na dar mluvení jazyky, je výklad zaměřen víceméně na něj).

Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči. 1K 14,1

Hned z úvodu nám tento verš říká, že máme usilovat o duchovní dary. To znamená, že duchovní dary jsou něco dobrého, něco, po čem máme toužit a co nám (a nejen nám, jak vyplývá z dalších veršů) pomáhá. Zároveň v této pasáži Pavel ukazuje zajímavou věc - že mezi duchovními dary je jakási hierarchie, tzn. že nejsou všechny dary rovnocenné vzhledem k jejich užitku. A na první místo staví dar prorocké řeči.

Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve. 1K 14,4

Dar mluvení jazyky byl tedy dán primárně jako dar k našemu budování, slouží k našemu osobnímu užitku. Ale může z něj mít užitek i církev, pokud je spojen s darem výkladu jazyků, jak uvidíme dále.

Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení – ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek. 1K 14,5

Nesprávný výklad, který jsem včera slyšel, říkal, že dříve v církvi jen jeden člověk mluvil jazyky a ostatní byli potichu. Z toho byl vyvozen závěr, že jen tento konkrétní člověk měl dar mluvení jazyky. Pokud by tomu tak bylo, proč by Pavel chtěl, aby všichni v korintském sboru mluvili jazyky? Z toho vyplývá, že dar jazyků není výsadou jednoho nebo dvou lidí ve shromáždění, což jednoznačně vyplývá i z dalších veršů.

Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni, ve shromáždění však – abych poučil i druhé – raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení. 1K 14,18

Pavel v této pasáži děkuje za dar mluvit jazyky. A děkuje komu? Bohu, za dar jazyků. Je tedy zcela biblické, že mluvení jazyky je dar od Boha a ne od ďábla a Bůh ho dává svým dětem (bez ohledu na tvrzení nebo osobní zkušenosti jednotlivých věřících). Opět je tu připomínáno, že pro shromáždění nemá dar mluvení jazyky bez daru výkladu většího významu.

Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? 1K 14,23

Bohužel jsem měl možnost se zúčastnit i shromáždění, kde mluvení jazyky bylo v takové míře, že to nepůsobilo dobře ani na věřícího člověka, natož pro nevěřící návštěvu, kterou jsem pozval. Co na to říct? Pavel dobře věděl, jak tento dar může na nezasvěcené lidi působit. Modleme se za citlivost a vedení i v těchto věcech, abychom lidi kolem nás zbytečně neodrazovali.

Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá. Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem. 1K 14,27-28

V dalším odstavci je zmíněno, že shromáždění mají probíhat podle určitého řádu. Je vidět, že mluvení jazyky bylo součástí shromáždění a běžně se s nimi počítalo. A pokud chybí dar výkladu jazyků, „každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem“, což je i dnes (alespoň v letničních) církvích běžná praxe.

A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. 1K 14,39

Myslím, že tuto pasáž nejde lépe zakončit než tímto Pavlovým pokynem. Na závěr shrnuje a povzbuzuje, abychom se nebáli používat duchovní dary. Nebraňte mluvit jazyky. Je na tom něco nepochopitelného? Nevím, jak moc současné církve brání svým členům mluvit jazyky, ale dovedu si představit, že se to děje.

Další výklad ohledně duchovních darů najdeme ve 12. kapitole téhož listu. Za zmínku stojí ujištění, že tyto dary jsou opravdu dary Ducha svatého. Někdy můžeme mít jako křesťané pochybnosti – co když je toto z ďábla, co když mluvím jazyky jinak, než bych měl, co když….

Chci Tě povzbudit. Jestliže vyznáváš Ježíše jako svého osobního spasitele, jestliže vyznáváš, že Ježíš je Pán, pak to říkáš v Duchu svatém a máš Božího ducha. Neboj se. Bůh by ti nedal hada, jestli jsi ho prosil o rybu (Mt 7,10).

Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám. Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.
Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. 1K 12,1-11

Konečně, za zmínku k tématu stojí verš z Markova evangelia:

Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. 1K 16,17-19

Máme tu slovo Pána Ježíše, který – v Markově podání – říká učedníkům poslední větu před odchodem do nebe. Zmiňuje, že ti kdo uvěří, budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky – jako průvodní znamení toho, že uvěřili. Byly tedy duchovní dary jen výsadou prvotní církve? Ale to je v rozporu s Ježíšovým tvrzením. Náš Pán neřekl, že v roce 151 po jeho narození všechny dary zmizí a věřící budou ponecháni bez nich (jestli tam podobný verš je, tak se omlouvám za přehlédnutí a prosím o odkaz do komentáře). Nechci být sarkastický, ale pokud bychom tento velice nebezpečný princip aplikovali na další verše, pak vlastně ani předchozí verš o vyjití do světa a kázání evangelia nemusí dnes platit.

Chtěl jsem na několika příkladech z Bible ukázat, že duchovní dary mají své místo i v dnešní církvi (ať viditelné nebo neviditelné) a že je zcela legitimní po těchto darech toužit a tyto dary používat. A nebo zcela nebiblicky tyto dary ignorovat, příp. ještě hůře prohlašovat je za něco, čím nejsou. Děkuji Bohu, že i já jsem mohl za některé z darů prosit a že mi byly dány. Nemluvím asi jazyky více než vy ostatní, ale používám tento dar velice rád a jsem za něj Bohu vděčný. A těším se, jestli mi Duch svatý některý z dalších darů ukáže.

P. S. Bůh mi dnes ukazoval ještě jednu věc – jak je naše poznání částečné a i když máme Písmo, tak spousta věcí nám zůstává skryta a zahalena. A tak ten, kdo má poznání v jedné oblasti by se měl podělit s tím, kdo má poznání v jiné a tak se vzájemně povzbuzovat a růst ve víře. Vždyť Boží děti tu nejsou proto, aby bojovaly proti sobě a vzájemně se napadaly, ale aby společně pracovaly na Boží vinici, kde je, věřím, spousta místa pro spoustu služebníků. Jsem vděčný za každého, kdo se nestydí za evangelium a kdo se podílí na šíření dobré zprávy, která má moc měnit životy lidí.