Mezi dvěma světy
Tomáš Režňák

Dokončení Filadelfické církve poslední doby a její vytržení - kapitola XI.

Obsah

Zapečetění moudrých panen

Ez 8. a 9.; Zj 7.

Obě kapitoly z Ezechiele jsou proroctvím na poslední dobu, což vysvítá jasně z toho, že na ně navazuje jak Jan ve Zj 7, tak Petr, v 1Pt 4, 17. Oba apoštolé vykládají toto proroctví na poslední dobu, v níž žijeme.

Ze ono zapečetění, popsané v obou místech, se týká nejen Židů, ale i křesťanů pohanů, mi bylo ukázáno již na Zelený čtvrtek 1943, jak jsem to shora popsal. Nemohl jsem tomu nejdříve věřit, protože jsem souhlasně s ostatními vykladači myslel, že se tato místa týkají pouze Židů. Když pak jsem téhož roku v listopadu přecházel na modlitbě svým pokojem, stálo pojednou v Božím světle přede mnou slovo požehnání pro Jáfeta, jemuž je zaslíbeno bydlet ve stáncích Semových (1M9, 27) aniž bych o tom slově před tím jakkoliv přemýšlel nebo je byl v poslední době četl. Dostalo se mi od Pána vysvětlení Jáfetovci Evropané mají podíl na všech zaslíbeních, kterých se dostalo Židům, včetně zapečetění v poslední době, a byla to satanská lež, že tato zaslíbení byla křesťanům z pohanů zatemněna nebo dokonce vyrvána.

Od té chvíle jsem už nemohl pochybovat o správnosti zjevení. Avšak nedovedl jsem si představit, jak se má takové označení uskutečnit. Spíš jsem byl toho názoru, že to bude něco podobného jako znamení, antikrista, které budou lidé nosit na rukávech nebo na prsou. Myslel jsem si, že po válce dá Pán jasno v této věci. Tím jsem prostě tuto věc nechal ležet a nezaměstnával jsem se jí. Za půl druhého roku mi

Pán ukázal, že měl pravdu onen pastor, který tvrdil, že se bude jednat o znamení na čelech, které bude viditelné.

Po nějaké době mi byla poslána proroctví z jednoho Severo německého sboru v nichž bylo také jasně vyjádřeno, že Pán dá své církvi viditelné znamení na čela. Toto proroctví znělo: „Vložím zvláštní znamení na, čela těch, kteří se postaví do mezery. Kvůli nim budou ukráceny dny utrpení, bolesti, soužení, pronásledování a smrti. Budou puzení mým Duchem k tomu, aby hlasitě volali kamkoli půjdou:

„Procitněte, povstaňte, neboť den Páně je hrozný. Vám však bude pukat srdce, až uvidíte přicházet den spásy a až uslyšíte zvuk kroků Přicházejícího a až uvidíte hynout lidi od strachu, úzkosti a bezradnosti. Protože dle Božího slova nemáme pohrdat proroctvím, ale podrobit je zkoušce, dávám toto proroctví dál církvi ke zkušování. Kdo je nemůže přijmout, ať je klidně nechá ležet, - ani není pro něho určeno. Upozorňuji však, Jung ve svém spisku „Pečeť Ducha" připouští, že zapečetění k vytržení bude něco jiného, než pečeť Ducha ke spasení. To odpovídá i mému přesvědčení, protože kdyby tyto dvě pečeti byly totožné, museli by být vytrženi všichni znovuzrození, což však, jak jsme poznali, neodpovídá skutečnosti.

Zapečetění ke spasení se děje skrze Ducha svatého, zapečetění k vytržení je viditelné znamení na čele, které obdrží nevěsta Beránkova před zatroubením pátého anděla. Tím se dostane opatrným pannám ujištění, že budou vytrženy nebo zemřou-li, že budou mít účast na prvním vzkříšení. Je tedy toto zapečetění obecně věcí budoucnosti.

Pro bláznivé panny však už bude pozdě hledat zapečetění. V době, která pak následovala, jsem,byl vždy znovu vnitřně puzen číst Ez 8 a 9. Čím víc a čím častěji jsem tyto kapitoly četl, tím více světla se mi o nich dostávalo. Cítím, že musím dát dál to, co mi bylo zjeveno.

Jak jsem již řekl, jsou obě kapitoly, proroctvím na poslední dobu, v níž žijeme tak jako. Starý zákon nalézá celé naplnění v Novém zákoně i Ten chrám viděný Ezechielem je Boží, chrám novozákonní církve, což potvrzuje i Petr ve své I. ep. 4,17. V tomto chrámě však, přesně jako v oné, době, je provozováno vedle opravdové, služby Bohu i mnoho modloslužby.

To znamená, že srdce vyznavačů Hospodinových není jedině a cele upřeno na Pána samého, ale má vedle něho ještě modly: mamon, lživost, pokrytectví a čest u lidí včetně milého, starého „já", svévoli, a tvrdošíjnost. Tyto věci nazývá, Pán ohavností, jimi vyhnali Izraelští Hospodina ze svatyně (v.6), takže se tam už nemůže zjevovat. Říkají (v.12) „Hospodin opustil zemi, už se dnes své církvi nezjevuje. Přitom se odvolávají na místa jako Žd 1, 2., která bývají falešně vykládána, jako by se Pán Ježíš po svém odchodu k Otci již více nezjevoval. Toto místo to však netvrdí, přečteme si je v původním řeckém znění Ostatně i z mých spisků, vyčtou lidé ledacos co jsem vůbec nenapsal. Židům 1, 1—2 překládá přesně Žilka: „Mnohokrát a mnohotvárně kdysi promlouval Bůh k našim předkům v prorocích na sklonku dnů pak promluvil k nám v Synovi. (Luther totiž překládá: „naposledy promluvil k nám v Synovi"). Že by však toto mluvení skrze Syna končilo s Ježíšovým odchodem k Otci o tom ep. k Židům nemluví, a je to v rozporu s tím, co praví Ježíš sám ve svých řečech na rozloučenou, protože Pán Ježíš se zjevoval a mluvil i po svém nanebevstoupení a to nejen apoštolům, ale i obyčejným bratřím, jako např. diakonovi Filipovi (Sk 8, 9) nebo Ananiášovi (Sk 9, 11) a jiným. Je proto úplně nepochopitelné, jak může někdo tvrdit, že mluvení a zjevení Páně skončila jeho životem na této zemi. Samozřejmě, že se nemůže zjevit modloslužebníkům, těm, kteří holdují mamonu nebo lži (Ez 14, 1—4). Že se dnes tak jako kdysi jedná o starší v církvi vysvítá z Ez. 8, 1 a 14, 1 – 4. I dnes mnozí vedoucí sborů kadí modlám, jak vysvítá z dopisu jednoho staršího sboru, který píše: „Peníze jsou nejvlastnější oblastí Satanovou a nedají se pokřesťanštit. Jak se asi Satan smál při této pokloně! Jistě je tomu tak u světáků a bláznivých panen. Jejich penězi vládne Satan, ale kde je v Bibli něco o tom, že by to tak mělo být?

Copak tam není pravý opak? „Mé je stříbro a mé je zlato, praví Hospodin" (Ag. 2, 9).

A jak velice se v širokých křesťanských kruzích holduje bohu lži! Dle Mk 10, 19 a Sk 5, 2-3 je lží už každá lest a klam. Pán Ježíš veřejně nazývá pokrytecké farizee lháři, jen proto, že tvrdí, že jsou upřímní a že také znají Boha (J 8, 55). Jsou však někteří věřící a znovuzrození, kteří si nedělají svědomí z převrácené pravdy. A jsou mnozí jiní, kterým sice nelze dokázat přímou lež, ale kteří se lhářů zastávají ospravedlňují je, a tak se také klaní modle lži, i když sami nejsou lháři

Jak takové klanění a kadění modlám soudí Pán? Jako velikou ohavnost, pro kterou přijdou na modláře Boží soudy, které začnou u domu Božího. Je proto nejvyšší čas, aby Boží lid už konečně procitl k pravému poznání hříchu a nazval lež lží a dovolil, aby lháři byli usvědčeni a nebyli už z přátelství a kolegiality kryti. Tak je to dle Písma. Kdo se nevzdá všeho nemůže být Ježíšovým učedníkem. Proto se musí skoncovat se lži a pokrytectvím. Nesmíme už dál přikrašlovat lež a pokrytectví, omlouvat je, a tak se klanět modle jako ti starší v chrámě. Je třeba ji odsoudit, zatratit, vzdychat a naříkat nad touto ohavností, která je stále ještě ve svatyni církve provozována. Jinak nemůžeme čekat zapečetění k vytržení. To neříkám já, ale jasné Boží Slovo. Cti Ezechiel 9 a Zjevení 14, 15.

Další skupinou modlářů jsou ženy, které pláčí Tammuze (Ez8, 14).

Tammuz bylo sluneční božstvo, které v červenci, kdy se zase slunce obrací k jihu, bylo oplakáváno, protože by si ho byli rádi ještě podrželi. Takové jsou všechny ty ženy, které spustí nářek a slzí, jakmile něco nejde podle jejich přání. Mnohé ženy jsou jako děti. Když něco nemohou prosadit rozumovými důvody, začnou plakat. Tím povyšuje člověk sám sebe a svá přání na modlu. Lituje sám sebe, že se mu neplní všecka přání. Tato tvrdošíjná svéhlavost je Pánu také ohavností. Kdo se cele oddal Pánu, a tak vydal ve smrt i všecku svévoli a tvrdošíjnost, ten už nebude plakat a naříkat, když něco nepůjde dle jeho přání a plánů. Nenaříká a nepláče, když vidí zapadat slunce svého pozemského štěstí, protože v Kristu našel jediné nikdy nezapadající slunce života. Kristu patří celé jeho srdce a v Něm jsou naplněny všecky jeho tužby. Pak můžeme rozumět i apoštolu Pavlovi, který nás napomíná, abychom se vždycky radovali (1Ts 5, 16) a za všecko děkovali (Ef 5,-20).

Třetí, skupinou modlo služebníků je oněch 25 mužů, kteří sedí sice u vrat domu Hospodinova, ale zády ke svatyni a tváří k východu slunce. K takovým jsem do 1. 9. 1943 patřil i já a patří sem mnozí pracovníci na roli Boží. Sedíme v chrámě, ale zády k místu zjevení Hospodinova, tzn. že už nečekáme žádné Boží zjevení, jen „východ slunce", zjevení modly, tj. zjevení od Satana. Počítáme, jak jsem už jednou uvedl, mnohem více se zjevením a působením Satana, než se zjevením a působením Božím.

Kdosi mi namítl, že to trojnásobné zázračné znamení, kterého se mi dostalo, mohlo stejně tak pocházet od Satana jako od Boha. Jiný, který také sedí ve svatyni, mi píše, že se obává, abych nepropadl nějakému bludnému duchu. Třetí mě zase napomíná a kára, že se málo bojím Satana. Protože všichni tři by mohli mít pravdu, a já jsem slíbil každou námitku svědomitě zkoumat nalezl jsem si dle konkordance všecka biblická místa, která mluví o bázni, abych se přesvědčil, zda nás někde Boží slovo nabádá, abychom se báli Satana. Napočítal jsem přes 500 citátů, ale ani jediný nevyzýval ke strachu či bázni před Satanem.

Naopak, všecka ta místa, která pojednávala o bázni, směřovala k tomu, že se nemáme bát ani lidí, ani model, ani Satana. Všecka by se dala shrnout do slova ze Zj 14, 17: „Bojte se Boha a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho.

V tom je právě podstata modloslužby, že se člověk mimo a vedle Pána Boha bojí něčeho jiného, a klaní se tomu. Protože čeho se bojíme, tomu prokazujeme čest.

V tom je zásadní chyba mnoha dítek Božích, že se nebojí jen a jedině Pána Boha, že věří a doufají ještě v leccos jiného. Mnozí nejsou ještě ani tak daleko jako Bismark, který řekl 6.února 1883 na říšském sněmu: „My Němci se bojíme Pána Boha a kromě něho nikoho jiného." Bát se někoho nebo něčeho jiného než Pána Boha je pověra a Pánu Bohu ohavnost. A právě pro tuto ohavnost přichází Boží soud na dům Boží. To zase neříkám já, ale slovo Boží.

Je proto nejvyšší čas, abychom si vzali k srdci slovo Blumhardtovo: Dosti dlouho jsme přihlíželi, co dokáže Satan, nyní však chceme vidět, co dokáže náš Bůh." Satan má na nás jen tolik práva, kolik mu dobrovolně dáme, kolik víry a uznání mu věnujeme a do jaké míry. Hřešíme, ale když jsme radikálně skoncovali se vším satanským podvodem charakterem dílem a postavili se na půdu Golgoty, Satan na nás nemůže. Prchá vidí-li nás pod křížem. Zpíváme o tom, ale mnozí tomu nevěří a proto to ani neprožívají. I zde platí slovo: Podle víry vaší staň se vám.

Na rozdíl od těchto 25 mužů je třeba mít neomezenou důvěru k Pánu, důvěru, která s ničím a nikým jiným nepočítá, než s živým Bohem a jeho Kristem, který vykoupil svět z moci Satanovy.

Dle Ez 9, 4 mají vyhlídku na zapečetění vytržení, jen ti kdo vzdychají a naříkají nad všemi ohavnostmi dějícími se uprostřed Božího lidu, kdo odsuzujíc trojnásobné modlářství věřících, nepřikrašlují je, neomlouvají, ale radikálně se od všeho toho oddělují.

Lid Boží se však často i dnes podobá Izraelcům navráceným z Babylona: „Hospodine dí však přece bohům svým slouží.

Kéž nám dá Pán osvícené oči i mysli naší, abychom, v těchto posledních dnech, kdy ještě je čas, usilovali vejít v plnost Ducha svatého a den za dnem v ní trvali.

 

 

Komentáře (0)

Žádné komentáře. Buďte první :-)

Napsat komentář

  • na jiné komentáře odkazujte zápisem např. [2]
  • HTML značky nejsou povoleny
tučně označené položky musíte vyplnit

 

na začátek příspěvku  na první komentář

2012 – 2023   Tomáš Režňák - programátor, webdesignér, taťka a křesťan ve vývinu :-)