Dokončení Filadelfické církve poslední doby a její vytržení - kapitola XII.
Obsah
- I. Úvodem
- II. Předmluva
- III. Dvojí druh věřících
- IV. Filadelfie nebo Laodicea?
- V. Význam tohoto vidění (pro Filadelfické)
- VI. Dovětek
- VII. Odpovědi na otázky, které mi došly
- VIII. 2. dovětek: Vidění z 1. září 1943
- IX. 3. dovětek: Vidění o Kristově kříži a jeho plné výkupné moci
- X. Další odpovědi na otázky
- XI. Zapečetění moudrých panen
- XII. Dodatek
Dodatek
K druhému vydání tohoto spisku v rozšířené formě poznamenávám:
Při přípravě prvního vydání jsem ještě pochyboval, zda to doslovné vyplnění zapečetění moudrých panen je opravdu Boží zjevení, protože ještě nikdo o tom nic nenapsal a tak jsem neměl odvahu s touto pravdou vystoupit.
Vězela za tím skrytá pýcha a strach z utrpení, protože jsem si říkal, že svědectví o této pravdě mi přinese ještě více utrpení a odmítání. Také se mi ještě tehdy nezdálo tak nutné o této pravdě svědčit, protože má význam až pro úplně poslední dny Církve Boží na zemi. Protože však tato doba se čím dále tím více blíží, nemám odvahu podržet si tuto pravdu pro sebe a tutlat ji, poněvadž se bojím špatných důsledků pro můj život, což ještě později zdůvodním. Nejdříve něco z předhistorie této pravdy.
Před druhou válkou světovou se konalo shromáždění v lesích u Nürtingenu, kde jsem hovořil o zapečetění k spasení dle Ef l,13; 2K 1,22 a Zj7.
Po shromáždění ke mně přišel vedoucí sboru v Nürtingenu Griesinger a ptal se mě: „Nemyslíš, že zapečetění ve Zj 7 je něco jiného, než zapečetění z Ef 1, 13 a 2K 1, 22?" Odpověděl jsem mu: „To může být, ale o tom ještě nemám jasno, protože znám pouze zapečetění ke spasení dle Ef 1 a 2K 1. Na podzim 1943 jsem hovořil s kazatelem Ruprechtem, který tehdy navštívil náš starobinec, o zapečetění ze Zj 7. Shodli jsme se na tom, že ve Zj 7 se jedná o jiné zapečetění, než v Ef 1 a 2K 1. Zvláště z 2K 1 je patrné, že první zapečetění se děje Duchem svatým na srdci věřících, zatímco zapečetění ze Zj 7 je vnější, na čele. Hovořili jsme o tom, jak tomu rozumět.
Zastával jsem názory že se to nemá brát doslovně, že zapečetění asi budou muset nosit nějaké viditelné znamení na prsou jako třeba bílý nebo modrý kříž až k tomu nadejde doba. Kazatel Ruprecht naproti tomu zastával mínění, že se tomu má rozumět doslovně jak to zde stojí na čelech. Ptal jsem se ho, jak si to představuje, protože jsem si to nedovedl představit, že by Pán Bůh něco takového udělal. Odpověděl mi: „To se ukáže." Věřil v doslovné naplnění. Tím nás rozhovor skončil. Ponechali jsme si každý své mínění.
Když jsem na jaře 1944 přišel domů na návštěvu, ptali se mě, co to mám na čele, zda to není pečeť o které mluvil bratr Ruprecht. Podíval jsem se do zrcadla a uviděl jsem, že mám na čele rudou skvrnu v podobě písmene V. Do té chvíle jsem si toho nevšiml. Odpověděl jsem, že by to mohla být ona pečeť, ale že je potřebí prosit Pána o jasno v této věci. Prosil jsem Pána, aby to zase odňal, není-li to ono znamení, ale měl-li pravdu bratr Ruprecht, ať se takové znamení objeví i u jiných. Také jsem se sám pokoušel znamení odstranit, ale to se nedařilo naopak bylo čím dál zřetelnější, což pro mne znamenalo pokoření, protože to bylo důkazem, že pravdu měl bratr Ruprecht a ne já.
Ale na mou prosbu, aby i jiní dostali tuto pečeť se mi dostalo odpovědi, že zatím jsem toto znamení dostal jen já sám, abych byl vyveden z bludu a nešířil falešné, učení. Ostatním, že se dostane až v době pátého troubení.
Pak jsem se ptal bývalého misijního lékaře Dr. Heye, zda by to někdo vysvětlil lékařsky. Odvětil, že sice stigmata vyskytující se u některých lidí lze lékařsky vysvětlit, ale toto znamení, že vysvětlit neumí. Co však nejde vysvětlit, je div.
Zvláštní bylo, že toto znamení měnilo tvar. Nejdříve tmělo shora zmíněný tvar pak také vypadalo jako pták s roztaženými křídly, jindy jako kříž. Když přicházeli lidé, aby se na to podívali, znamení na čas zmizelo, ale po jejich odchodu se tam znovu objevilo. Jeden pastor mi napsal, že byl v Lebnbergu, aby se na to znamení podíval, ale že nic neviděl. Neradím proto, nikomu jezdit schválně do Leonbergu. Zažije zbytečné zklamání.
Jak jsem se již zmínil, bylo mi velmi zatěžko sepsat tato zjevení, protože jsem tušil, že přinesou nepřátelství a odpor. Toho jsem se obával a proto bych je býval raději ponechal pro sebe. Důsledkem ale bylo, že se mi nedostalo žádných dalších zjevení. Měl jsem však úplně pevný dojem, že dostanu další vidění, jestliže ta dosavadní sepíši a vydám. A tak jsem se cítil puzen učinit to, co nejdříve. Byl jsem s tím hotov na Zelený čtvrtek a ještě téhož dne mi Pán osvítil Zj 7 a 14 a ukázal mi, že znamení ze Zj 7 se týká nejen Židů, ale i obrácených a znovuzrozených pohanů.
To však mě velmi trápilo, protože jsem byl poučen ze spisů far. Bóhmerleho a prof. Strotera, že toto zapečetění se týká pouze Židů, což je patrné z výslovného uvedení jednotlivých kmenů, proto jsem o tom také nepochyboval. Co jsem si měl o tom myslet? Bylo to nějaké falešné zjevení, které se mi dostalo? Zjevení musí být zkušována Písmem, zda s ním souhlasí. Ne-li, je třeba je zavrhnout. To mně bylo jasné a proto jsem nemohl toto zjevení přijmout jako ode Pána.
Ale moje pozornost byla hned upoutána slovem ze Zj 9, 4, kde je psáno, že ti, kdo nemají Boží znamení na svém čele, budou pět měsíců trápeni hroznými kobylkami. To by pak křesťané museli také prožívat toto utrpení a to jen proto, že nejsou ze Židů. To snad není možné. Ale přesto, jsem nemohl toto zjevení nijak přijmout.
Tu mi Pán Bůh přispěl podruhé ku pomoci připomenutím Ef 3, 6, kde čteme, že jsou pohané spoludědicové Božích zaslíbení, daných Židům. Ale vzdor tomu jsem to nemohl a nemohl pochopit, protože jako mnoho jiných věřících jen těžko měním svůj názor, to čemu jsem uvykl věřit. A tak v listopadu téhož roku Pán zasáhl potřetí. Když jsem jednoho dne chodil sem a tam po svém pokoji a modlil se, uslyšel, jsem v nitru slovo 1M 9, 27: „Rozšířiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlily v stáncích Semových." To znamená: Všecka. Zaslíbení daná Semitům (Židům) platí i pro Jafetovce.
Konečně jsem uvěřil. Ale Pán Bůh dokonal své dílo tím, že mi tuto pravdu potvrdil ještě prostřednictvím, křesťana ze Židů, Ericha Liebmana z Jeruzaléma, který byl na konferenci v Leonbergu a měl zde přednášku, v níž vydal svědectví, že Zj 7 se týká i křesťanů z pohanů. Zbývá zodpovědět otázku, jaké jsou podmínky obou zapečetění.
Při zapečetění ke spasení, dle Ef 1, 13 je podmínka jasně vyjádřena slovem: „Uvěřivše". Samozřejmě se zde nemyslí mrtvá rozumová víra, ale živá víra srdce, která přináší Ducha svatého.
Při znamenání na čele je řeč o Božích služebnících, doslovně otrocích, tedy lidech, kteří se Pánu Bohu vydali k úplnému vlastnictví tělem, duší, duchem. To není obvyklé u průměrných křesťanů. Ovšem u Ježíšových spoluvladařů v Jeho království tomu tak jistě je.
Uděláme dobře, dovolíme-li Duchu svatému, aby nás v tomto bodě dokonale prosvítil a soudil, neboť kdo je povolán k tomu, aby soudil jiné, musí být sám důkladně souzen Duchem svatým až do nejhlubšího ledví, až do morku kostí.
Komentáře (0)
Žádné komentáře. Buďte první :-)
Napsat komentář